Pavel Mára (Praha, 1951) patří k výrazným představitelům evropské fotografie. Je také již téměř dvě desetiletí pedagogem na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. K tomuto poslání ho přímo předurčuje jeho tvorba, která je příkladem koncepčnosti a promyšlenosti. Podoba jeho děl často vychází z nové interpretace možností fotografického média.

Mára tvoří v sériích, z nichž některé obdivuhodně zobrazují živý i neživý svět jako geometrické útvary. Dosahuje toho například volbou záběrů. Nevyužívá obvyklé techniky manipulace fotografického obrazu. Samostatnou složkou jeho fotografií je barevnost, často výrazná, překvapující a v některých případech nereálná. Na druhé straně Mára využívá i detailního a uhrančivě ostrého přepisu fotografované skutečnosti. Tvorba v sériích vylučuje náhodu, nenechává diváka na pochybách o autorově úmyslu.

Pavel Mára patřil již v sedmdesátých letech k několika málo fotografům v Československu, kteří svoji volnou tvorbu realizovali v barvě, navíc většinou ve velkých formátech. Z raných prací se nejvíc vryly do paměti obrazy precizně vykreslených povrchů technických předmětů, natřených jasnými barvami (Mechanická zátiší, 1976–84). Jsou to díla přiřaditelná ke geometrické abstrakci v jiných oborech umění, přestože jsou zároveň zcela konkrétní. Tento princip autor rozvíjí až dodneška.

Hlavním námětem jeho fotografií se stalo lidské tělo. Jednoduchou metodou vznikly monumentální Triptychy aktů a portrétů z let 1990–1993. Jejich mimořádná působivost spočívá v tušeném tajemství posunu pohledů. Byly vytvořeny beze změny pozice modelu vertikálním posunem kamery – podhled, pohled do očí, nadhled.

Zvláštními postupy barevného svícení, propojujícími reálná těla s nereálnou barevností, vznikly Mechanické corpusy (1997). Nápaditá inscenace holohlavých modelů v přísně centrální kompozici přinesla autorovi mezinárodní pozornost.

Publikace je založena na kontrapunktu barevných a černobílých fotografií, mezi něž patří například Černé corpusy: Rodina (2001); jejich kouzelná tonalita vznikla kombinací dvou inverzních černobílých materiálů. Negativní hlavy (2010), realizované ve stupnici černé, šedé a bílé, jsou naopak digitálními portréty mužského modelu, ozvláštněnými geometrickými prvky.

Celé dílo Pavla Máry má objevitelský charakter. Je silně estetizované, ale neuklidňuje, nýbrž zneklidňuje. Do kontextu současné postmoderní kultury se včleňuje i tím, že se realizuje až v instalacích, připravených vždy pro určitý prostor.

Antonín Dufek

Pavel Mára is a distinctive European photographer. Born in Prague in 1951, for almost two decades now he has been a teacher at the Institute of Creative Photography, Silesian University, Opava. That is the calling to which he was predestined by his art, which entails working with concepts and meticulously thinking things through. The look of his works often stems from new interpretations of the possibilities of the photographic medium.

Mára creates in series, some of which are remarkable depictions of the organic and inorganic world in geometric shapes. He achieves that, for example, by how he selects his shots. He does not use the usual technique of manipulating the photographic image. Often striking, surprising, and sometimes even unreal, colour is an independent component of Mára’s photographs. Yet he also employs a detailed and bewitchingly clear transcription of photographed reality. His work in series excludes chance; it leaves the viewer in no doubt about the photographer’s intentions.

As early as in the 1970s, Mára was among the few people in Czechoslovakia who did art photography in colour and, moreover, mostly in large formats. Of his early works, one mostly recalls the pictures of the precisely textured surfaces of technological objects painted in bright colours, for example, Mechanical Still Lifes (1976–84). These are photographs that may reasonably be ranked among works of geometrical abstraction in other fields of art, even though they are at the same time quite concrete. He has been developing the principle to this day.

The human body became the main subject matter of Mára’s photographs. Using a simple method, he created the monumental Triptychs of nudes and portraits from 1990–93. The extraordinary impression they make consists in the sensed mystery of a shift of gaze. They were made without changing the position of the model by a vertical shift of the camera – the view from below, the view straight on, the view from above.

He made Mechanical Corpuses (1997) using special approaches with coloured lighting, linking real bodies to unreal colours. The inventive staging of models with shaved heads in precisely centred compositions brought Mára to international attention.

The publication is based on the counterpoint of black-and-white and colour photographs, including, for example, Black Corpuses: Family (2001); the magical tonality of this series was achieved by printing black-and-white reversal film on colour reversal paper. Negative Heads (2010), made in the scale of black, grey, and white, are, by contrast, digital portraits of a male model, defamiliarized by using geometric elements.

Pavel Mára’s whole oeuvre is pioneering. It is highly aestheticized but not calming; rather, it makes one uneasy. It is part of contemporary postmodern culture also because it is complete only when it has been installed, and in each case this is done for a particular space.

Antonín Dufek

„Kniha Fotografie 1969–2014 mapuje kariéru fotografa a kameramana Pavla Máry. Už jen při letmém listování publikací (330 stran) je patrné, že si dal autor s dílem nesmírnou práci.“

novinky.cz | 10. 10. 2015 | Fotografická triáda Pavla Máry | Cz

„V podmanivém prostoru synagogy na pražské Palmovce vystavuje fotograf Pavel Mára své Tváře. V negativech portrétů hledá umělec to, co zůstává skryté. V polovině října vyjde také Márova retrospektivní monografie, jež mapuje jeho tvorbu od roku 1969 do současnosti.“

ČT24 | 30. 9. 2015 | Pavel Mára vystavuje tváře | Cz

„Fotograf Pavel Mára, pedagog Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, představuje v prostorách pražské Staroměstské radnice retrospektivu svého díla. Vernisáž se v Křížové chodbě a Rytířském sále konala ve čtvrtek 16. dubna, snímky můžete zhlédnout do 13. května 2015.“

Český rozhlas, Vltava | 17. 4. 2015 | Akty i abstrakce, černobílá i barevná fotografie: Retrospektiva Pavla Máry | Cz

"Co může být výsledkem práce, která trvá téměř tři roky? Buď se vám projekt vymkne z rukou, zapomenete, kde a kdy jste komu co slíbili, nebo máte tolik času a odstupu věc pořádně dodělat."

ReDesign | 2015 | Pavel Mára / Fotografie / Photographs | Cz

"Nebývá zvykem ve specializovaném filmovém periodiku věnovat samostatnou pozornost výtvarníkům, aniž by je jejich dílo či tvůrčí aktivity bezprostředně souvisely s filmovým médiem. Pavel Mára (nar. 1951), který vystudoval na FAMU obor fotografie, absolvoval také studium kamery, i když v umělecké praxi dal přednost statickému obrazu."

Film a doba | 4/2015 | Fotograf Pavel Mára v retro a introspekci | PDF 10MB | Cz

"Dvě fotografické monografie, v nichž zásadní roli hraje lidské tělo, přesněji nahá lidská těla, vyšly před koncem minulého roku. Jsou to knihy mužů, autorů ve zralém věku, avšak fotografů naprosto odlišné ražby, zcela různých cest, jimiž se po desítky let ubírali."

Lidové noviny | 9.1.2016 | Nahé tělo jako důkaz. Ovšem čeho? | PDF 21MB | Cz